Khmérská říše byl stát v jihovýchodní Asii, založen Khméry, existovala od roku 802 n. l. do roku 1431 n. l. Na vrcholu moci pokrývala většinu dnešní Kambodži, Thajska, Laosu a jižního Vietnamu.
V 7. st. n. l. Khmérové obývali území kolem Mekongu - sedmé nejdělší řeky světa -od delty až po zhruba dnešní Kambodžinskou-Laoskou hranici, k tomu region mezi Mekongem a jezerem Tonle Sap na západ a území, které se nachází podél řeky Tonle Sap (která se táhne od stejnojmenného jezera, po moře a v deltě Mekongu se do něj vlévá). V této oblasti bylo několik neustále válčících království, jejichž umění a kultura byla ovlivněna Indií, kvůli dlouholetým námořním trasám s tímto subkontinentem.
Hlavními náboženstvími byli Hinduismus a Buddhismus, smíšená s animistickými a tradičními kulty. Mezi důležitá města té doby patří Angkor Borei, Sambor Prei Kuk, Banteay Prei Nokor a Wat Phu. Muž jménem Jayavarman II., který údajně pocházel z místa jménem Java - což může, ale nemusí být ostrov, kterému v jihovýchodní Asii říkáme Jáva - vedl sérii úspěšných vojenských tažení, při nichž si podrobil většinu těchto drobných království, což vedlo k založení velkého územního celku. V roce 802 n.l. převzal titul chakravartin, „univerzální vládce“, a toto datum je použito k označení začátku říše.
S městem Angkor jako městem hlavním říše Khmerů rozšířila v příštích stoletích svou územní základnu, většinou na sever (vstupující na náhorní plošinu Khorat) a na západ, do povodí Chao Phraya a dále. Na východě byly výsledky odlišné: Khmerové několikrát bojovali proti dvěma sousedním národům s mocnými královstvími, Chamem (v dnešním středním Vietnamu) a Vietnamci (v dnešním severním Vietnamu). Navzdory některým vítězstvím, jako v roce 1145 n. l., kdy bylo dobyto hlavní město Chamu Vijaya, říše nikdy nedokázala tyto země anektovat. Naopak Chamové a Vietnamci si dosáhli několika vlastních vítězství, z nichž nejpozoruhodnější bylo vyrabování Angkoru (1177 n. l.) Chamským královstvím, ponižující pomsta, a vytlačení říše na pokraj zkázy.
V celé historii říše se Khmerský dvůr opakovaně zabýval potlačováním povstání iniciovaných ambiciózními šlechtici snažícími se dosáhnout nezávislosti nebo bojem proti spiknutí proti králi. To platilo zvláště pokaždé, když král zemřel, protože dědictví bylo obvykle zpochybňováno a napadeno.
Khmerové byli výborní stavitelé, zaplňovali krajinu monumentálními chrámy, obrovskými nádržemi (nazývanými baray) a kanály. Položili rozsáhlou silniční síť se všemi druhy mostů -hlavní dálnice jsou dlouhé až 800 km. Nejúžasnější chrám Angkor Wat je mikrokosmos hindského vesmíru a vzdoruje představivosti jako největšímu náboženskému komplexu na světě - zabírá 200 hektarů; dnes je přeplněn turisty, kteří jsou ohromeni ruinami, které byly donedávna pokryty džunglí. Jeho stavba trvala asi 30 let a byl zahájen jedním z nejsilnějších králů, Suryavarmanem II, kolem roku 1122 n .l.
Nejsilnějším králem říše byl Jayavarman VII (r. 1181 n. l. - 1215 n. l.). Vykázal Chamy, kteří dobyli Angkor, vytáhl říši z anarchie, a poté napadl Champa (Chamovo království). Rozsah jeho stavebního programu byl bezprecedentní: postavil chrámy, památky, dálnice, stovku nemocnic a velkolepý komplex Angkor Thom - město ve městě v Angkoru. Jayavarman také rozšířil územní kontrolu říše na její zenit.
Původní jméno Angkoru bylo Yashodharapura („město nesoucí slávu“) a ve svém apogeu to bylo největší město na světě, rozkládající se na ploše tisíc kilometrů čtverečních, podobně jako dnešní Los Angeles v USA. Jeho populaci je mnohem těžší odhadnout, ale přijatelný údaj je přibližně jeden milion.
Khmerové velmi rádi oslavovali, meěli mnoho oslav po celý rok. Zápasy, jak kohoutí tak mezi lidmi, dostihy, ohňostroje, hudba a tance byly nedílnou součástí jejich kultury. Většina obchodu říše byla zjevně v rukou žen. Král a elita byli nošeni na nosítkách a používali deštníky aby se kryli před sluncem. Bylo několik náboženských přesvědčení, přičemž zpočátku králové upřednostňovali (nikoli však výlučně) hinduismus a později buddhismus. Stát byl rozdělen na přibližně 23 provincií, přičemž sofistikovaná správa a rozsáhlý personál klesaly dokonce až na úroveň vesnice. Sčítání lidu bylo prováděno pravidelně. Ačkoli klíčový pro prosperitu říše, vysoce postavení úředníci byli také součástí spiknutí, které sužovaly historii dvora.
Úpadek a konečný kolaps říše je těžce spojen s velkou thajskou migrací ve 12. – 14. Století n. l. Obývali oblast na severu říše, zhruba tam, kde končí Čína a začíná jihovýchodní Asie; Yunnan. Je to hornatá, nemilosrdná země, kde existovalo thajské království zvané Nanchao. Z neznámých důvodů začala thajská populace migrovat na jih, nejprve v malých skupinách. Thajci se nejprve objevují v záznamech jako najatí žoldáci pracující pro říši. Jejich počet stoupal, když se začali usazovat jako osadníci v okrajových oblastech. Migrace zesílila, když mongolské kampaně otřásly Čínou, a když Mongolové v roce 1253 n. l. Dobyli Yunnan, následovala další vlna thajské migrace. Nakonec si Thajci vytvořili vlastní malá království, nejdůležitější z nich na západní straně říše. Jak tato království sílila, začala útočit a anektovat říšská území. Ekonomika říše do této doby mohla být také oslabena zvýšeným přelíváním vodních koryt, na kterých závisela centrum říše. Thajské království Ayutthaya obsadilo Angkor v roce 1431 n. l., což představuje konec říše Khmerů.
